Nemusíte se nad nadpisem zbytečně pobuřovat. Označení takových dětí bylo zvoleno čistě jako ilustrační příklad pro to, o čem bude dále hovořeno. Protože některé děti (a je jich čím dál více) skutečně neprojde rukama pouze svých vlastních biologických rodičů.
 
Adopce
Možnost stát se rodičem nemusí být vždy spojena s předcházejícími procesy početí, donošení
a porození nového člověka do tohoto světa. Páry, která z nejrůznějších důvodů nemohou mít vlastní biologické potomky se tak často obracejí na pomoc k sociálním pracovníkům a institucím zajišťujícím procesy týkající se osvojení dítěte narozeného zcela jiným lidem, kteří jej však nechtějí nebo nemohou sami zajistit.
 
Náhradní mateřství
Jinou volbou v případě neplodnosti a neschopnosti početí vlastního potomka může být obrácení se na takzvanou náhradní matka (v angličtině se označuje jako surrogate mother). Tato se za určitou finanční kompenzaci nabídne k tomu donosit potomka vzniklého z oplodnění vajíčka matky spermiemi otce ve svém vlastní děloze v případě, že je právě toto problém, který páru brání v pořízení vlastních biologických synů a dcer. Ovšem právě kvůli zmiňované finanční kompenzaci je u nás institut náhradní matky haněn a považován za něco, co je nepřirozené, špatné a snadno zneužitelné.
 
Pěstounská péče
Zde by bylo možné hovořit o jakémsi „náhradním rodičovství“, jelikož pěstouni se nestávají skutečnými zákonnými rodiči svěřených dětí, i když jim na cestě životem a dospíváním pomáhají stejně, jako by tomu bylo v případě biologického rodičovství či adopce.
Pěstouni jsou tak osobami, které bez ohledu na vlastní výhody jsou ochotni nabídnout pomocnou ruku dětem a adolescentům, aniž by za to očekávali ocenění v podobě rodičovského titulu a s ním spojených benefitů. Takoví lidí povětšinou pečují o starší děti, jelikož ty docela malé bývají spíše adoptovány, tedy přijaty za vlastní páry, kteří je nezplodily.